Zaprvé: „Spoléhal jsem se na svou imunitu …“, slyšel/četl jsem (v médiích) několikrát od neočkovaných nemocných na kovidových odděleních. Jistě. Každý se nějak zná, má se sebou zkušenost a na svůj organismus se tak nějak spoléháme všichni. Na druhou stranu: Když kolem zuří epidemie, s níž lidé umírají, pak by… Více →

Tak nejprve omluva inženýrům, že jsem si je „vypůjčil“. Ale důvod byl ušlechtilý: Vypůjčil jsem si jejich na vejškách získávaný titul jako metaforu pro vzdělání. (I když ve vztahu k názvu blogu mne napadli hned dva konkrétní inženýři, kteří … ale ty nechme stranou.) A teď k tématu. Tenhle blog je trochu shrnující…. Více →

Právo na názor skutečně nelze nikomu upírat. A ani by to nemělo být možné, neboť každý vskutku má právo si myslet, co chce. Může si myslet, že voda je suchá, že modrá je ve skutečnosti červená, že Babiš je pravdomluvný vzor slušnosti, že vakcinologové míchající proticovidové látky do nich za… Více →

Nedávno jsem poslouchal skvělou kantorku. Inovativní předností její školy je, že děti si zde samy dělají týdenní plány svého učení. „Princip ʽdaltonského plánuʼ“, řekl jsem si. Inovace rovných sto let stará … Leží mi to pořád v hlavě. A psal jsem o tom už ve dvou blozích.[1] O čem? O tom,… Více →

„Téměř polovina vyučujících základních a středních škol (49 %) nedůvěřuje informacím české vlády k epidemii koronaviru … Kladně jich hodnotilo českou vládu pouze 29 %. Nejsilnější odpor vůči dominantnímu (vládnímu) postoji deklarovala čtvrtina učitelů (26 %) souhlasem s tvrzením, že koronavirová opatření představují nepřijatelný zásah do základních svobod. Tento postoj… Více →

Komu to něco připomíná, tak ano, je to tak. Parafrázuju výrok gymnaziálního profesora Matulky z již takřka kultovního filmu Cesta do hlubin študákovy duše.[1] Proč? Je to pár minut, co jsem vyslechl v televizi rozhovor s G. Jarolímkovou, ředitelkou jedné z pražských ped-psych poraden. Hovořila mj. o psychických problémech dětí v době uzávěr a online… Více →

Když jsem tuhle větu (bez oné závorky) před pár měsíci zaslechl z úst někoho od politiky právě hovořícího v televizi, rázem jsem zbystřil. Jedno z mých pracovišť se totiž jmenuje „katedra pedagogiky“ a absolventy studií nazýváme „pedagogy“. Naši svěřenci studují obor „pedagogika“. Je to jedna ze společenských nauk na vysokých školách pěstovaných. Vedle… Více →

Dneska to nebude odborné, dneska to bude osobní. Rád bych se podělil o jednu zkušenost …[1] „Na výlet? Na výlet?“, zdraví mne soused XY. Potkáváme se na lesní silničce, on se psem, já s batohem na zádech. „I ne“, odtuším: „… do hospody, do hospody…“. „Copak není zavřeno?“, ozve se v hlase… Více →

Risknul jsem tenhle titulek, byť může být přijat obojace. Kdo považuje formativní hodnocení (FH) za „zase nějakou zbytečnou novinku“ se sice může zatvářit spokojeně, jenže já to tak nemyslím. A vyznavač naopak může znachovět hněvem nad mou zpátečnickou proklamací. Jenže to taky tak nemyslím ‒ tedy, že „obchází“, to ano,… Více →

… ale ne tady, nýbrž v Británii. Británie nám byla už v 90. letech minulého století vzorem pro koncipování naší, české verze jejich „personal and social education“. P.S.E. bylo možno na ostrově učit jako předmět nebo jako téma napříč kurikulem, takže „průřezově“. My jsme se k podobnému dopracovali s vývojem rámcových vzdělávacích programů pro… Více →