Nedávno jsem poslouchal skvělou kantorku. Inovativní předností její školy je, že děti si zde samy dělají týdenní plány svého učení. „Princip ʽdaltonského plánuʼ“, řekl jsem si. Inovace rovných sto let stará … Leží mi to pořád v hlavě. A psal jsem o tom už ve dvou blozích.[1] O čem? O tom,… Více →

„Téměř polovina vyučujících základních a středních škol (49 %) nedůvěřuje informacím české vlády k epidemii koronaviru … Kladně jich hodnotilo českou vládu pouze 29 %. Nejsilnější odpor vůči dominantnímu (vládnímu) postoji deklarovala čtvrtina učitelů (26 %) souhlasem s tvrzením, že koronavirová opatření představují nepřijatelný zásah do základních svobod. Tento postoj… Více →

Komu to něco připomíná, tak ano, je to tak. Parafrázuju výrok gymnaziálního profesora Matulky z již takřka kultovního filmu Cesta do hlubin študákovy duše.[1] Proč? Je to pár minut, co jsem vyslechl v televizi rozhovor s G. Jarolímkovou, ředitelkou jedné z pražských ped-psych poraden. Hovořila mj. o psychických problémech dětí v době uzávěr a online… Více →

Když jsem tuhle větu (bez oné závorky) před pár měsíci zaslechl z úst někoho od politiky právě hovořícího v televizi, rázem jsem zbystřil. Jedno z mých pracovišť se totiž jmenuje „katedra pedagogiky“ a absolventy studií nazýváme „pedagogy“. Naši svěřenci studují obor „pedagogika“. Je to jedna ze společenských nauk na vysokých školách pěstovaných. Vedle… Více →

Dneska to nebude odborné, dneska to bude osobní. Rád bych se podělil o jednu zkušenost …[1] „Na výlet? Na výlet?“, zdraví mne soused XY. Potkáváme se na lesní silničce, on se psem, já s batohem na zádech. „I ne“, odtuším: „… do hospody, do hospody…“. „Copak není zavřeno?“, ozve se v hlase… Více →

Risknul jsem tenhle titulek, byť může být přijat obojace. Kdo považuje formativní hodnocení (FH) za „zase nějakou zbytečnou novinku“ se sice může zatvářit spokojeně, jenže já to tak nemyslím. A vyznavač naopak může znachovět hněvem nad mou zpátečnickou proklamací. Jenže to taky tak nemyslím ‒ tedy, že „obchází“, to ano,… Více →

… ale ne tady, nýbrž v Británii. Británie nám byla už v 90. letech minulého století vzorem pro koncipování naší, české verze jejich „personal and social education“. P.S.E. bylo možno na ostrově učit jako předmět nebo jako téma napříč kurikulem, takže „průřezově“. My jsme se k podobnému dopracovali s vývojem rámcových vzdělávacích programů pro… Více →

Tenhle vtípek se mi moc líbil. Psycholog: „Co kdybysme teď…“ Klientka: „Máte říci kdybychom!“ Psycholog: „Co kdybychom teď mluvili o tom, proč nemáte kamarády…“ Horuju v tomto blogovacím prostředí už delší čas pro to, aby všeobecné vzdělání bylo více obohaceno o učivo ‒ řekněme ‒ praktické psychologie. A třeba i… Více →

Když v posledních cca dvou letech vyrazím kamkoliv do zdejší pedagogické krajiny, pak spolehlivě narazím na formativní hodnocení. Někdy se přede mnou tyčí jako vznosný štít, na němž mohu oči nechat, ondy jako kus krajiny, u níž mám pocit, že teprve až vykvetou stromy, stane se vážně zajímavou, jindy si… Více →

Luxujeme stupně pro vítěze, klademe salám na chlebíčky, žehlíme si puky na kalhotách … Čtvrtý ročník české verze Global Teacher Prize, ceny [cituju] „pro pedagogy působící na základních a středních školách v České republice“, je zdárně uzavřen! Vyhlášení výsledků sice teprve bude (11. VI. 2020), ale už teď (1. VI.)… Více →