Tyto blogy čte, podle všeho, jen velmi málo lidí, tak si tentokrát troufnu brnknout do vlastních řad v naději, že uniknu tomu, aby mi na oplátku nějaký akademik vyprášil kožich. Nuže, začnu třemi historkami, které se opravdu staly (byť zde jsou uváděny jejich věrné, ale fiktivní analogie) a mne přiměly… Více →

Tři skutečně vyřčené výroky. První: „Drahoše jsem nevolil/a za prezidenta, protože nosí brejle, ale nemusel by …“. Druhý: „Babiše volím, protože tak statečně čelí všem útokům proti sobě.“ Třetí: „Zemana volím, protože je takový starý …“. „Iracionální“, řekne si nepochybně některý ze čtenářů. Tak ‒ připusťme, že slovo iracionální je… Více →

Ne, opravdu ne, o TOTO nepůjde. Je mi líto, jestli zklamu případné čtenáře, kteří se těšili na něco lechtivějšího. Půjde o něco úplně jiného. Začnu nedávnou zkušeností. Stál jsem na konci oblouku hlavní silnice (měl jsem ho po levé ruce), z nějž jen malý kousek vlevo ode mne vycházela rovně… Více →

„Pane doktore, jaký je Váš názor na to, že hlava státu ve službách putinovského Ruska veřejně vytrubuje informace od tajných služeb a poškozuje tak naše zájmy a naše vztahy s nejbližšími spojenci. Není to za hranicí normality?“ A odpověď začíná (ano, není tu celá) takto: „Normalitu do toho nepleťme, nesnažme… Více →

Už jste to slyšeli? Nejnejexšéfestébé, Alois Lorenc, byl součástí panelové debaty o 17. listopadu na Fakultě sociálních věd UK. Tam se mj. připravují novináři. „Fakulta sociálních věd by se měla rozhodnout, zda vychovává „hlídací psy demokracie“, novináře, anebo zda je zařízením na seznamování studentů s grázly,“ vylil si srdce např…. Více →

… pronese dojatě letitá pedagožka na vánočním večírku učitelského sboru při debatě o smyslu všemi sdílené profese. Téma je chytlavé, rozjedou se vyprávění: „ … tak jsem si ty nápady třeťáků vyslechl a nasadil ksicht číslo tři …“; „A já mu vždycky řeknu: ̓ Vidíš, Bedřichu, už to počítáš přesněji,… Více →

„Noale to, co nám tady říkáš, tak tak to není! Docentka [co já vím, třeba:] Švíbrprancová nám tvrdila, že lidské činnosti jsou tyhle tři: hra, práce a učení. Takže to neříkáš správně!“, pustila se do mne někdy v polovině 90. let (při víkendové výuce) jedna „dálkařka“. Znali jsme se, proto ta… Více →

Předem omluva: Blog svým rozsahem vzdoruje „úplné dovysvětlitelnosti“. Zkusím, co půjde.  Pojďme k věci: Titulek jsem si vypůjčil z editorialu P. Třešňáka v Respektu 7/2018 ‒ inspiroval tohle psaní. A budu i citovat: „V rámci osnov by nebylo špatné naučit děti, aby trochu rozuměly samy sobě.“, ale i učit je zvládat krizové situace… Více →

Pro jistotu předešlu, že tenhle text není proti kritickému myšlení, i když se to někomu může místy zdát.[1] Je spíše o podobě používání tohoto pojmu a o jistých souvislostech: Měl jsem v poslední době příležitost poslouchat v médiích, na debatních fórech, v „komisích“ atp., různé analytiky, politiky, novináře či experty na vzdělávání,… Více →

O té neděli povolební vydali jsme se společně s životní družkou k večeru do obecní hospody. Nikoliv kvůli volbám, leč kvůli jídlu s přáteli. Ale volby ‒ jak jinak ‒ nastoupily na scénu, ještě jsme za sebou ani nezavřeli dveře lokálu. „No teda!“, zvedl od kulečníkového stolu hlavu Bert. „Vy tam v tý… Více →